Triatlonový víkend MLYNMAN

Dne 15.08.2014 v 16:44, v kategorii Terenní triatlon

První srpnový víkend v Kružberku na Davidově Mlýně patřil triatlonu!
V sobotu se jel další ročník terénního triatlonu, tentokrát pod názvem MLYNMAN CROSS a na zcela nových tratích. Ač všichni tušili, co je na trase může potkat, takhle těžký profil a terén čekal málokdo! Hlavně cyklistická trať byla rozmočená po deštích, ale ty kopce tam byly prý odjakživa.

Ráno se na prezentaci sešlo kolem 60 lidí. Velkou účast zaznamenal náš oddíl! Do jednotlivců se přihlásili Vojta, Martin Prouza, Pája Hurník a Radovan Roubalík, štafetu navíc složili Zoe Zdražilová (plavání), Lucka Materová a Honza Palider (běh). Připravili jsme si běžecké depo a s kolem se odebrali k lomu ve Svobodných Heřminovech. Cyklobus pro 40 lidí kupodivu všechny najednou nepobral a tak se lehce posunul start. Lidem u vody to nevadilo a ostatní si užívali sluníčka v krásném areálu Davidova Mlýna. Nicméně všem závodníkům se nakonec k lomu a do cyklistického depa dorazit podařilo (některým sice s prázdným kolem, ale závodního ducha ani tak neztratili a sehnali kolo náhradní!) a tak se mohlo startovat.

Plavání bylo super, celé po rovině, teplota vody ideální … pro neopren … a délka 1km spravedlivá pro všechny. Což uvítala Zoe, která z vody vylézala mezi prvními třemi závodníky mezi dospěláky! Ostatní se s plaváním popasovali důstojně – Martin lezl z „našich“ jako první na skvělém 12. místě, pak Vojta na slušném 21., Pája 27. a nakonec Radovan 35., který nám dával náskok. Depo rychlovka a šup na bajka, zábava začíná...

Už první metry daly tušit, že kolo bude těžké technicky i fyzicky. V prvním prudkém stoupání (na haldu břidlic) spadl těsně přede mnou závodník asi vyčerpáním, fakt nevím, co se mu přihodilo. Prostě se v malé rychlosti vybulil. Ujistil jsem se, že je v pořádku (hlasitě nadával a hudroval) a hurá na klouzavý sjezd… Zakončený železniční tratí! Paráda, poprvé přenáším kolo… Ne naposled. Krátké vytlačení kopečku a znovu v sedle. A jejda, co jsou ty 3 vykřičníky na stromě? A safra, kam se poděla cestááááááá…? A už jsem ležel, na dalších neposedných břidlicích ve sjezdu jsem to položil na bok a bohužel to schytala i přehazovačka a řetěz. Ale jinak vypadá vše ok, jedeme dál a budu si tedy dávat pozor! Nahoru, dolu, louka s trochou blátíčka, to mě přeci nezastaví! Jo ale vyvrácený strom už ano. I ten za ním. Aha, další, nemá cenu naskakovat na kolo. Ale bylo jich jen 5 :) Jelo se mi dobře, byl jsem dost vepředu a makal jsem. Jenže… ! Na soustřeďku jsem asi potrénoval až moc a na takovou sílu v nohách nebylo moje kolo stavěno! Nebo aspoň připraveno! Při jednom ze šlápnutí se ozval nehezký zvuk a už jsem šlapal naprázdno. Prkotina, to znám, spadlý řetěz… Ale to jsem netušil, že řetěz je spadlý až na zem a ztracen v bahně :( No, možná byl ten řetěz trošičku narušený z toho pádu, ale sílu v nohách nesporně mám! :-D Naivní představa pokračovat dál se ukázala jako velmi, VELMI zcestná! Vše, co jsem popsal výše, se událo na prvních 4 kilometrech ze 32km. A to jsem prý o ty nejlepší pasáže přišel! To ale taky není úplně pravda. Dalších 5km jsem kolo tlačil a popobíhal, držejíce se pokynů pořadatele – při technickém problému pokračujte dále po trase, než dorazíte na někoho z pořadatelů. Taková blbost! Kdybych se byl býval vrátil hned! No nic, prošel jsem tak kilometr po kotníky v blátě, kolo za…špinil víc než sebe a hlavně – kolo pořád nejelo a nikde nikdo! Tak jsem se rozhodl, že zapojím vlastní hlavu a zkusím se dopravit na start podle intuice. Bez mobilu, bez peněz, ale aspoň s bidonem vody jsem se vydal cestou necestou s cílem narazit na hlavní cestu. A povedlo se. Dokonce jsem se celkem zorientoval, vybral správný směr a po hodině a půl dorazil zcela znaven opět na start. Kde už nikdo nebyl :) Ale aspoň tu byla chladivá voda a nakonec jsem našel naše záchranáře, kteří mě posléze odvezli zpět do Davidova Mlýna.

Říkal jsem si, že už všichni budou v cíli a budou mě pomalu hledat. Nemohl jsem se plést více! Nejen že mě nepostrádal vůbec nikdo (což se dalo čekat :-D ), ale hlavně v cíli nebyl ještě nikdo! Jen samotnou cyklistickou část jel nejrychlejší závodník skoro 2 hodiny a běh byl pekelný taky, další hodinka! Navíc sem tam člověk po trati bloudil, takže se v cíli první borec objevil až v celkovém čase 3:03:41! A pak se to do cíle trousilo po jednom další 2 hodiny! Podařilo se ale dokončit všem našim zbylým týmovým kolegům, Pája v čase 3:45 na 21. místě, pak Radovan 4:03 a Martin si obzvláště běh vychutnával a dorazil po 4 hodinách a 7 minutách. Lehce znaven.

Vyzdvihnout ale musím štafetu, která svůj závod vyhrála! Po skvělém plavání a náročném kole ji dovedl do cíle v dobrém běžeckém čase Honza. Vypadal šťastně. Ani ne tak z prvního místa, jako spíše z faktu, že to má za sebou!

Až na přepáskovanou bajkovou trasu byl ale závod dobře zajištěn, vody bylo dost. Náročnost můžu hodnotit pouze zprostředkovaně – pro hobíky to nebylo! :-D Nicméně za odvedený výkon bylo všem odměnou pohostinství Davida a jeho Mlýna, včetně legendární afterparty! Bazén, pivo, ženy a zpěv! A druhý den half-ironman…

Na nedělního MLYNMANa (silniční half-ironman) našla odvahu jen hrstka závodníků, z předchozího dne dokonce pouze dva! (Respekt chlopi!), ale závod se přesto konal. Pořadatelů bylo dostatek, občerstvení i křižovatky byly dobře zajištěné a závod tak probíhal hladce. Až mi přišlo líto, že jsem si nevzal silničku. No aspoň jsem si ale zaběhl MLYNMAN RUN, což byl běh právě po trase triatlonů. A že to bylo pořádné peklo! Absolvovat tento okruh 2x po 90km v kopcích na kole, to bych asi nezvládl. Ale ironmani nejsou žádné béčka a všichni dokončili! Řekl jsem si, že za rok to dokončím s nimi!

Vojta

Info, fotky a výsledky: www.mlynman.cz/cross/

Komentáře k článku

Přidat komentář