Letní soustředění z Lenčiného pohledu

Dne 29.07.2012 v 22:06, v kategorii Sprint triatlon

Letošní soustředění Triatlon klubu Ostrava se konalo v Moravském krasu v městisu (ani ne vesnice, ani ne město) SLOUP. Jelikož to není oblast pro mne neznámá, věděla jsem, že pokud vyjde počasí, tak se máme rozhodně na co těšit.
Jenže hned při příjezdu mne vyděsilo pár věcí. Nejprve 14% klesání do Sloupu (hlavně teda představa, že ho budeme vyjíždět hned ze startu tréninku) a potom ukrutný kopec k ubytovně a opět představa téhle nevyhnutelné třešničky na dortu po každém tréninku. Dále mě štvalo, že ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nikde jsem neviděla žádné koupaliště ani náznak nějaké pěkné cesty, za kterou bych mohla považovat onu slibovanou inlinovou stezku. Náladu mi nezvedla ani přednáška od pana Čermáka o tom, co všechno se v areálu může a nemůže, nebo spíš nemůže a musí a hlavně, co všechno je zakázáno. Aspoň že chata byla téměř v lese, což byl poměrně příjemný rozdíl oproti Ostravě. Asi 2 hoďky po našem příjezdu se chata začala plnit malými dětmi, které jsem zatím neměla tu čest poznat, ale s nimi přišel i řev, chaos a neustálé štěbetání a pobíhání nahoru dolu a to ve mně probudilo obrovskou hrůzu z následujícího týdne. Naštěstí byl tohle jen příjezd a první dojmy a zbytek soustředění se už odvíjel v úplně jiném duchu. Již večer, kdy se díky silným hochům i přes nepříznivý terén konala k radosti všech tradiční oslava Ondrových narozenin, jsem věděla, že vše bude dobré.
K organizaci všech tréninků opět posloužila stará dobrá Hančina nástěnka. Ráno se odehrávaly hned dvě věci. Zaprvé rozcvička, které jsem se zúčastnila v pondělí poprvé a naposled a pak už to byla záležitost hlavně malých hyperaktivních dětí a vedoucího Tomáše Vorla, který si ale neodpustil dělat budíček téměř všem (!!!) A zadruhé plavání především triatlonistů na koupališti (které se nakonec našlo) i když voda nebyla zrovna ideální a vznikla kolem toho jednou menší diskuse. Někteří našli odvahu plavat s nimi i bez neoprénu (ale také většinou jen jednou). Nicméně ti, co na plavání vstávali každý den, zaslouží můj obdiv. Dopoledne a odpoledne si cyklisti dávali do těla na kole a triatlonisti střídali cyklistické tréninky s těmi běžeckými nebo si to spojili v tzv. přechody. Ty jsem naštěstí jen pozorovala z kolečkových bruslí, ze kterých jsem byla naprosto nadšená (inlinová stezka se taky nakonec našla a byla fakt luxusní). A musím říct, že se fakt snažili, závodili mezi sebou a dalo se na to dost dobře koukat. Ač by se to zdálo logické, tak jsme nezaháleli ani večer a místo polehávání jsme trávili večer na volejbalovém (či fotbalovém) hřišti. I když to byla víceméně společenská událost, ze které často více bolely břišáky než cokoliv jiného, tak jsem měla radost z neustálého zlepšování naší hry, i když jsme museli často „mecupitat“ pro balon o patro níž. Nehráli jsme jen jednou a to kvůli vydatnému dešti a hlavně přednášce Karla Zadáka, která úspěšně zpestřila program a dala možnost přiučit se od lepšího a zkušenějšího.
Na středu – tzv. odpočinkový den vyšel právě ten zmiňovaný déšť a tak jsme dopoledne vyrazili zregenerovat se do Boskovic na bazén s výřivkou a fajným tobogánem. Ten jsme si ale moc neužili, jelikož plavčicím se náš vláček téměř 10-ti lidí moc nelíbil a nekompromisně nás vyhnaly. Většinu času jsme tak nejspíš strávili různými souboji v tzv. divoké řece, kde z nás zas asi neměli radost ostatní návštěvníci bazénu (ale na to jsme si už tak nějak za ty roky zvykli…). Odpoledne přišla na řadu kulturní vložka – návštěva Macochy a Punkevní jeskyně. O srandu bylo opět postaráno, i když zrovna náš průvodce na loďce byl nudný. Vedoucí a Ondra Hurník měli větší štěstí, a pokud byla celá jejich cesta tak zábavná jako „nohy trpaslíka se vším všudy“ tak jim celkem závidím. Nesmím zapomenout na páteční odpoledne a cyklistický orienťák pořádaný by Lucka and Vojta, za což jim patří velký dík. Trať byla určitě super, což jsem si ale osobně nakonec moc neověřila, jelikož série defektů nám (Alči a mi) neumožnila dojet v závodě dál než 5km. Nicméně ohlasy závodníků byly jen kladné.
Taky nesmím zapomenout na jedno velké plus a tím byl LOM sice v nedaleké, ale za to o hodně výše položené vesnici Šošůvka, kam jsme se chodili svlažit po cestě z cyklotréninku. Lom měl být i součástí HECU, který nechybí na žádném soustředku, ale noční koupání se setkalo s fakt velkým odporem vedoucích, tak jsme nakonec sklopili hlavy a radši poslechli a hec se nekonal…
Mezi hyperaktivními dětmi se našly dva drzé a nevychované kousky, což bylo asi jediné, co soustředko tak trochu narušovalo. Proto jsme se rozhodli Raptora a Kudrnáče poslední noc rádoby výchovně zmalovat. Myslím, že výchovný výsledek byl nulový, (hlavně proto, že CD-pen šel nečekaně lehce smýt) nicméně to byla v noci celkem sranda… :D
Soustředko bylo prostě super, protože tam byla jako vždy dobrá parta a to je asi to nejhlavnější.

Fotky hledejte na stránkách cyklo.matera.cz>cyklo.matera.cz nebo rajčeti cyklo-matera-cz.rajc… Materové.

Autor: Lenka Jaklová

Komentáře k článku

Přidat komentář